Listopad 2016

26/11/2016

26. listopadu 2016 v 15:17 | Los Davidos |  My Articles
Na nějakej Black Friday seru. Jsem ze včera naprosto vyřízenej. Místo toho, abych si užil v klídku randíčko, tvrdnul jsem páteční večer v debilnim Jablonci nad trapnou Nisou. V Kauflandu jsem vycouvával a jelikož šíleně schopnej pracvoník, co má na starost vozejky je tam nechal vyblitý veprostřed silnice, já jsem neměl šanci je vidět v zrcádkách, a tak jsem je naboural a vysklil si celý zadní okno u auta. Jdu za ne moc bystrym ředitelem Kauflandu co s tim teda budeme dělat. Ten jenom vzdělaně odvětil, že mám volat policajty. Řikám "S radostí kočičko". Policajti přijeli, ještě mi dali dejchnout, jestli jsem nechlastal i když jsem měl zasranou chuť. Ty mi schopně řekli, že mám počkat na nehodovou službu cca 1 - 1,5 hod. Čekal jsem 2,5 hodiny v zimě jako kráva, přimrznul jsem ke karoserii a pokaždý, když jsem myslel, že umrznu jsem se snažil uchcat, abych se zahřál. Chcanky zmrzlý taky pochopitelně. Přijela nehodovka, vyprostili mě z auta kvůli omrzlinám, řekli mi, že je to vlastně moje chyba, že jsem blbě čuměl a k tomu mi dali pokutu 500,- Kč za neobezřetnou jízdu. Jdu do auta nasranej, chci už odjet z tý prdele a najednou zjistim, že se mi vybila baterka u auta. Telefon podotýkám skoro vybitej. Volám asistenční službu, popíšu jim svůj problém, při tom se několikrát kousnu do jazyka kvůli drkotání zubů, tam mi řekli, že se samozřejmě vybití baterky nevztahuje na pojištění, co mám, takže to budu muset uhradit a jestli souhlasim. "NE KRYPLE, NECH MĚ TADY ZMRZNOUT". Přijela asistenční služba, chtěla po mě 900,- Kč - řikám "Karty bereš?" "Ne." "Ok." - chtěl jsem jít vybrat do bankomatu, kterej hlásil, že momentálně není možný vybrat si prachy. Doprdele - kdo jezdí v 11 večer do trapnýho Kauflandu, aby zjistil, jakej má zůstatek na účtě?! Do 2 hodin bych to město srovnal. Ten komunikativní pracovník, co mě ani nepozdravil, mě odvez někam do prdele do Zimbabwe, abych si moch vybrat a jet konečně domů. Srát na Jablonec a jebat Nisu. Páteční večer jsem si představoval trochu jinak. Jenom trochu ale.


Dneska se jdu ožrat s těma krávama a bude to velký. Asi táhnem do Quentin's a pak do Gimletu. Původně jsme zamejšleli, že půjdem do HOBÉ ale tam je něco ohledně Queen - tý skupiny kvůli výročí Mercuryho. Nejdu někam ty vole poslouchat do rána We are the champions. Jsem zasranej champion, že jsem přežil pátek kryple, nepotřebuju o tom slyšel do neděle do rána.


18/11/2016

18. listopadu 2016 v 16:25 | Los Davidos |  My Articles
Ve středu vejpověď v ČSOB. Prej jsem až moc individualistickej a nezapadám do jakejchsi očekávání paní ředitelky. No nic, stejně bych to tam k 30. ukončil z mojí strany, protože mě to prostě nebavilo. Pomalu nic se tam nemůže a když jo, je to šíleně omezený. Bankovnictví jsem zkusil, nebylo to, co jsem očekával. Byla to prostě blbá nuda. Dneska, protože jsem měl cestu kolem, jsem se stavil ve Vodafonu v Pardubicích, jestli jim přišel můj životopis. Vedoucí ze mě byla vyloženě nadšená a kdyby to záleželo na ní, podle mě mě vezme rovnou. V pondělí jdu na pohovor, což je až 2. kolo přijímacího řízení. Tak tam táhnu.

Dneska jsem byl na trapnym úřadu práce. Ve dvaadvaceti jsem tam byl nejperspektivnější uchazeč o zaměstnání. Bylo mi to naprosto proti srsti tam sedět s hordou cikánů, který jen parazitujou a dělaj jenom zlo everywhere kudy jdou. Připadal jsem si, jako bych úplně klesnul pod nějaký dno mojí sebereflexe. Potom jsem tách za Niks do Hradce do toho AuParku nebo jak tomu říkaj. Samozřejmě jsem si nechtěl nic koupit, nicméně jsme zaútočili na New Yorker a nebyl by to strejda Dáda, kdyby si nekoupil řetěz kolem krku a triko žejo. Pak jsme táhli žrát zdravej mekáč a FroYo - díky tomu už vim, o čem je život a do konce života odmítám pozřít cokoliv jinýho. Večer si jdeme sednout na prdel do hospody do Hradce, uděláme tam bordel a potáhnem domů haha V pátek odmítám sedět doma. Na to jsem moc mladej, hezkej a bohatej. Teď zavřu hubu a jdu na hokej, čabas!





15/11/2016

15. listopadu 2016 v 16:50 | Los Davidos |  My Articles
Hlásim se po měsíci mojí armádě čtenářů. V podstatě všechny fyzicky doslova nutim, aby se na ten zasranej blog podívali, pak mi všichni napíšou, že dobrý. Mám tolik příběhů, že se z toho můžu posrat. Na začátku září mi napsal někdo, s kym jsem si psal poprvý v únoru. Zamiloval jsem se jak malý dítě už tehdy, každopádně ten někdo si našel někoho jinýho. V září se rozešli, a ten někdo mi napsal, kdy mám cestu do Prahy. Long story short - sešli jsme se jednou, spali jsme na hotelu, všechno bylo perfektní. Sešli jsme se o pár dní dál, všechno bylo perfektní, "něco" se stalo, potom jsme si přestali psát, protože si ten někdo připadal jako kurva. Nicméně jsem se 2 měsíce nesnášel, protože jsem myslel, že to já dělám něco špatně, jak magor jsem 24/7 čuměl na telefon, kdy asi tak napíše, přemejšlel, co asi tak dělá a pomalu ale jistě jsem si uvědomoval, že mě ten člověk má naprosto v pyči.

Po nějakym čase jsem se dozvěděl, že ten člověk spal se svym ex celou tu dobu, co jsme si psali. Když jsem na to přišel, začlo peklo. Všechno se otočilo proti mně, najednou jsem byl ošklivák z vesnice, najednou mi ta osoba začala x-krát předhazovat, že mi říkala, že spolu nikdy nebudeme. To jsem nečet ani jednou v tom milionu zpráv, co jsme si psali. Prostě jsem byl naivní dítě a tomu člověku přeju do života jenom to nejlepší. Hlavně rozum a nastavení hodnot. To potřebuje nejvíc. Chci ovšem poděkovat všem, kdo mi celou tu dobu temna pomáhali a stáli při mě, co mě celou dobu povzbuzovali. Díky, kamarádi! Teď si ovšem píšu s někym jinym a je to na dobrý cestě. Konečně někdo, komu nejsem úplně jedno a kdo mi každej zasranej den popřeje dobrý ráno. Osoba před tim na to neměla čas totiž.

Taky konečně bydlim v bytě a teprve ode dneška mám zařízenej internet, takže konečně si můžu vymezit hodinku denně na zvrácený porno a hodinu, kdy se snažim přemáhat sebepohrdání a kdy klečim v koutě a hystericky brečim holt musim nechat na pozdější hodinu. Bailey mi včera rozkousala postel na úplný hovna, takže spim na gauči jak nějakej crack head, nabíječky od telefonu a notebooku v prdeli, ovladač od televize, toaleťáky everywhere. Teď se dokonce pustila i do zdi. Vypadá to tady jako údolí zatracených duší, ale jsem tady spokojenej. To je snad nejdůležitější. Jestli nechcípnu hlady, nebo se mi nezastaví srdce kvůli plísni, co se tady rojí v každym rohu, ozvu se co nejdříve to bude možný.