Září 2016

26/9/2016

26. září 2016 v 19:02 | Los Davidos |  My Articles
Poslední dobou mě čím dál víc přepadaj deprese. Je to asi tim, že zas přichází trapnej podzim a léto skončilo, nebo nevim ježiš. Pár lidí mě opět opustilo, někdo se zase vrátil. Každopádně to mi pro štěstí asi nestačí. Chodim do nový práce, pořád jezdim do Prahy na školení. I když mi teda v práci říkaj, že mi to jde, já osobně se tak necejtim, protože nejsem samostatnej. Ve svý práci jsem zvyklej, že jsem prostě dobrej a jedu si samostatně to svoje. Tady se furt chodim ptát někoho jak krypl, i když většinu věcí, co se po mě chce tak nějak zvládám. Dneska přišla paní a říká "Dobrý den, já tady mám k vyzvednutí tu dementní kartu." "Myslíte debetní?" "..No..", což mě trochu pobavilo a odvedlo myšlenky jinam. Na školení, který jsem měl 1. a 2. září jsem si našel kamarády. Každej jsme sice z jinýho místa z republiky, ale máme na sebe čísla. Jsem od nich věkově celkem o dost mladší, ale i tak si dobře rozumíme.

Mám konečně auto doma ze servisu. Z posledních článků víte, že jsem boural do krypla, co mi to zadupnul, já si ani neprd a byl jsem v něm a bum - oprava za 11,500 Kč. 10k mi proplatila teda pojišťovna, ale ten měsíc bez auta byl jak bez ruky. Zase něco, co bylo negativní. Co bych taky čekal od svýho života plnýho "štěstí". Taky už mám podespanou nájemní smlouvu na novej byt. Nechápu, jak jsem takovou hrůzu moch převzít. V tom bytě je plíseň v oknech, protože ta svině, co tam bydlela přede mnou snad ani nevětrala. Sprcha plná vodního kamene, zdi samozřejmě nevymalovaný, což byl můj požadavek. Příjde mi to, jak kdybych šel bydlet do díry z pekla. Shánim nábytek do bytu a nejspíš marně doufám, že tam nebudu pořád sám. Samota totiž vede k depresi, a větší deprese, než co mě provází teď by byla nejspíš neúnosná. Chybí mi moje práce ve Vodafonu, chyběj mi tam ty lidi a ten můj zajetej systém. Mám pocit, že tu pro mě není nikdo, koho bych moch obejmout a kdo by mi řekl, jak moc mě má rád, i přes moje občasný chování. Přeci nemůžu bejt tak špatnej, ne?

Dneska ráno, když jsem šel do práce, jsem musel Bailey zavřít v koupelně, protože by nám to tu zdevastovala a venku jí nechat taky nemůžu, protože se co nevidět stěhujeme od novýho bytu. Příjde mi, že jenom obtěžuju život i tomu mýmu psoj a ta představa mě neskutečně ubíjí. Vykašlali se na mě i kluci - Michal s Vaškem, protože se ke mně nezachovali úplně fér. Proč nemůžu mít kamarády, který by mě měli opravdu rádi? Eliška se mnou nemluví kvůli předchozímu článku o J. Já si ale prostě myslim, že ten příběh si zasloužil zveřejnit. Našel se někdo, koho mám rád, i když jsme se nikdy neviděli na živo, píšeme si jen na facebooku. Zní to asi hodně naivně a infantilně, ale prostě to tak cejtim Z druhý strany ten zájem ale asi takovej není. Kdo by mě taky mohl mít rád, že jo. Někdy si prostě myslim, že to tady nemá cenu a bylo by tady beze mě líp.