21/6/2015

21. června 2015 v 20:33 | Los Davidos |  My Articles
Dneska jsem v naprostý euforii! Za poslední tejden, aspoň od čtvrtka skóre depresí: 274. Ve středu večer měla jedna z mých nejoblíbenějších lidí - Juanita - těžkou nehodu na čtyřkolce. Ošklivej úraz s hlavou. Nechci přesně vypisovat, co přesně se jí děje, protože je to věc pouze jejích nejbližších. Byli jsme z toho všichni naprosto hotový. Celý čtvrtkový odpoledne jsem prořval, protože toho fakt bylo moc. Člověk, pro kterýho bych dejchal, leží na JIP, nehejbe se, připojenej na přístroje, který za něj musej dejchat. Naprosto neskutečnej pohled. Hned první den nás za ní pustili - sice po jednom, ale pustili. Vidět jí, jak leží a nic? Hrůza. Nikomu bych takovej pohled nepřál.

Druhej den nás za ní pustili už po víc lidech. Přijela i Jáni mamka z Německa, jelikož se tam přestěhovala za lepší ekonomikou. Pouštěli jsme jí její oblíbený písničky, drželi jsme jí za ruce, povídali si s ní. Pozdějc sebou začala šít, tak jí zase museli utlumit nějakou chemií. Na ten den jsem spal u Eliškomáše, jelikož bych to nedal sám doma a tímto jim děkuju za jejich podporu. Přeci jen to ustáli líp než já. Šli jsme s Eliškou na mimořádnej oběd a pořádně se konečně najedli. Před tim chuť nebyla absolutně žádná. Šli jsme do restaurace called Il Toro v Hradci. Dali jsme si Business Menu, což znamená polívka, hlavní chod a desert za nějakých 119,- Kč. Juanita by si to dala 2x sedět tam s náma, poněvadž jí je jídelní lístek malej. Dal jsem si polívku, telecí hambáč a jako desert jsme si s Elizabetitou dali Tiramisu. ZNA-ME-NI-TOST!


Dneska, když jsme za naši kočičkou jeli, jsme měli jakousi divnou náladu. Předtim jsem se pohádal doma s mamky přítelem, protože mi pindá do řízení, což absolutně nesnášim. Pokud někoho z Vás, mejch čtenářů, nějakou náhodou někam povezu, kecy si nechte, až vystoupíte. V mym autě je absolutní embargo ohledně keců na mojí jízdu - neblikám, jezdim rychlejc. A? Ať si každej řídí jak chce, když neohrožuje ani neomezuje lidi kolem. Jel jsem teda do nemocnice v naprostym záchvatu psotníku za Juanitou, aby mě tam třeba na 5 minut pustili. Sestřička je trochu striktní a řekla, že ve 14:00 na 5 minut, protože je to riskantní, aby k ní chodilo tolik lidí. Když mě za ní konečně pustili, viděl jsem, jak sama dejchá, kouká na nás a reaguje, opadl ze mě veškerej ten zasranej stres. Mamka jí řekla "Podivej Jani, David s Eliškou přišli!". Juanita se na nás podívala, chytli jsme jí za ruce a ona nás stiskla, jak byla ráda, že tam jsme, že na ní nekašleme! Už jen tím nám děkovala, že tam pro ní jsme. Je to prostě naše radost. Vždyť my bychom si tam lehli místo ní, pokud by to šlo. Měli jsme nehoráznou radost, že se nám naše holčička lepší!


Včera jsme měli domácí párty. Vůbec jsem na nic, kvůli současný situaci, neměl náladu. Padlo ale pár dobrejch hlášek a na chvíli jsem se cejtil trochu good. Hráli jsme hru, kde se ukázalo, že jsem já a moje ségra z rodiny asi nejbystřejší, co se týče historie a geografie. Celkem ironie, protože mě tenhle shit nikdy nic neříkal. Ani mě nenapadá, co dál psát, protože svoje dnešní pocity a svojí ohromnou radost nemůžu ani vyjádřit!

Všichni, co si tohle přečtete, držte prosím palce naší ségře Juanitě, ať se z toho dostane jak nejdříve to bude možný!



INSTAGRAM: davidzlobicky
SNAPCHAT: dave_zlobicky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama