Červen 2015

28/6/2015

28. června 2015 v 18:10 | Los Davidos |  My Articles
Čau všichni moji čtenáři věrný. Tenhle tejden jsem chodil z práce o hodinu dříve za Juanitou, protože se probudila! Dneškem se mnou mluvila už tak v pohodě, jako před tím. Smějem se, povídáme si, sice ta její práva hnáta nic moc, ale to se časem zlepší. Depresí mám za tejden o něco míň díky tomu, jakou mi dělá radost vačice. Teď jsem začal do práce chodit i o sobotách, sice jen na 4 hodiny, ale když jsem furt jak kripl mluvil, tak mě vždycky pak bolí v krku. Furt jenom nabízet ten samej shit dokola a říkat celý 4 hodiny jenom jeden call script je hrozný. Mezi hovorama se sem tam zasměju s kolegama, co jsou tam na jiným projektům to je tak všechno.

V pátek jsem šel s Evanem na divadelňák, což byl hroznej shit. Docela se mi tam líbilo vystoupení nějakejch dvou švédek, ale pak to byla samá bída. Kdo zná Hradec, tak ví, že to šmajdání po Starym náměstí není úplně nic moc. S těma mejma novejma křápama cejtim každej šutr pod nohama, a ty kočičí palice co tam jsou úplně nepůsoběj jako masáž. Ten nesmysl na podlaze už nechci ani vidět! Pak jsem jel domů a odpočíval a díval se na seriál Faking It, což je celkem novej seriál a docela mě to chytlo. Stačí si to najít http://www.sledujuserialy.cz/faking-it. Pak mi ale napsal Lucián, ať táhnu do Hradce za nima. Dal jsem si nějakou limonádu za 35 Kč která naprosto ovládla všechny moje smysly a změnila můj život k lepšímu. Maj jí v Cook & Looku teda.

A samozřejmě přikládám jednu #selfie, protože to bych nebyl já, kdybych aspoň jednu za ten večer nevyfotil. Jakoby Mejsi.


Následující den jsem teda tách do práce, jak jsem říkal. Jenom teda na ty 4 hoďky a pak jsem jel za Juanitou - klasicky po městě 110 km/hod, protože jsem za ní spěchal a chtěl jsem jí vidět. To mělo bejt totiž po prvý, co jsem ji zas slyšel mluvit. Nádhernej zvuk - nečekal bych, že tohle někdy řeknu teda. Večer přitách Eliškomáš a Lucián. S Eliškomášem jsme se mastili na Pokémonech, protože jsme je všichni jako malý žrali. Měl jsem všechny kartičky, Elizabetha plakát se všema Pokémonama a Tomáš, že se teda chtěl chlubit, tak mi řek, že viděl i filmy. Vyved jsem ho z omylu a pochlubil se, že jsem na těch filmech byl jako malej v kině. Jakoby bulba bulba. Pak jsme jeli za Cherry Bomb, protože slavila narozky s rodinou, ale její drahé tety pak táhly domů a byl čas na náš velkolepej nástup. Nešel mi rozdělat Cider tak jsem předvedsvůj párty trik a uříz nožem hrdlo flašky. Cherry to asi nevěděla, i když jsem si kvůli tomu, abych nepil z uřízlý flašky, přines skleničku. Inženýrka se napila a rozpárala si hubu viď. Not cool. Samozřejmě přikládám selfie - Duhhh.


Pak jsme jeli k nám - což je o vesnici dál. Lůca už taky chtěla pít (řídila, tak nepila). Doma na nás čekalo červený hrozno s colou - naše oblíbený. Dali jsme půl flašky a táhli jsme chrápat, protože jsme byli hotový jak faktury. Čuměli jsme na nějakej pořad s absurdníma závislostma, kde jedna ženská žrala čistící prášek a druhá byla závislá na opalování - opalovala se 3x denně po 20ti minutách. Demence. Dvacetiletá holka vypadal na 35. Samozřejmě jsme se mastili - videa můžete vidět do dnešní půlnoci na Snapchatu. Přikládám opět selfie.


A ještě teda jednu z rána. Muhehe


Dneska jsem jel za Eliškomášem do novýho bytu, páč se stěhovali, pak na jídlo a pak za naší Juanitou. Dnešek neplánuju nějak hrotit, jelikož jdu zejtra zas dřít jak krysa. Stahuju všechny díly Rychle a zběsile - takže have fun y'all! V pátek chci jet s madre a jejim boyfriendem do ZOO do Dvora, konkrétně na safari, jak tam jedeš autem.


Sledujte mě na Instagramu: davidzlobicky, nebo na Snapchatu. dave_zlobicky. Pokud se ti článek líbil, přepošli mě dál.

21/6/2015

21. června 2015 v 20:33 | Los Davidos |  My Articles
Dneska jsem v naprostý euforii! Za poslední tejden, aspoň od čtvrtka skóre depresí: 274. Ve středu večer měla jedna z mých nejoblíbenějších lidí - Juanita - těžkou nehodu na čtyřkolce. Ošklivej úraz s hlavou. Nechci přesně vypisovat, co přesně se jí děje, protože je to věc pouze jejích nejbližších. Byli jsme z toho všichni naprosto hotový. Celý čtvrtkový odpoledne jsem prořval, protože toho fakt bylo moc. Člověk, pro kterýho bych dejchal, leží na JIP, nehejbe se, připojenej na přístroje, který za něj musej dejchat. Naprosto neskutečnej pohled. Hned první den nás za ní pustili - sice po jednom, ale pustili. Vidět jí, jak leží a nic? Hrůza. Nikomu bych takovej pohled nepřál.

Druhej den nás za ní pustili už po víc lidech. Přijela i Jáni mamka z Německa, jelikož se tam přestěhovala za lepší ekonomikou. Pouštěli jsme jí její oblíbený písničky, drželi jsme jí za ruce, povídali si s ní. Pozdějc sebou začala šít, tak jí zase museli utlumit nějakou chemií. Na ten den jsem spal u Eliškomáše, jelikož bych to nedal sám doma a tímto jim děkuju za jejich podporu. Přeci jen to ustáli líp než já. Šli jsme s Eliškou na mimořádnej oběd a pořádně se konečně najedli. Před tim chuť nebyla absolutně žádná. Šli jsme do restaurace called Il Toro v Hradci. Dali jsme si Business Menu, což znamená polívka, hlavní chod a desert za nějakých 119,- Kč. Juanita by si to dala 2x sedět tam s náma, poněvadž jí je jídelní lístek malej. Dal jsem si polívku, telecí hambáč a jako desert jsme si s Elizabetitou dali Tiramisu. ZNA-ME-NI-TOST!


Dneska, když jsme za naši kočičkou jeli, jsme měli jakousi divnou náladu. Předtim jsem se pohádal doma s mamky přítelem, protože mi pindá do řízení, což absolutně nesnášim. Pokud někoho z Vás, mejch čtenářů, nějakou náhodou někam povezu, kecy si nechte, až vystoupíte. V mym autě je absolutní embargo ohledně keců na mojí jízdu - neblikám, jezdim rychlejc. A? Ať si každej řídí jak chce, když neohrožuje ani neomezuje lidi kolem. Jel jsem teda do nemocnice v naprostym záchvatu psotníku za Juanitou, aby mě tam třeba na 5 minut pustili. Sestřička je trochu striktní a řekla, že ve 14:00 na 5 minut, protože je to riskantní, aby k ní chodilo tolik lidí. Když mě za ní konečně pustili, viděl jsem, jak sama dejchá, kouká na nás a reaguje, opadl ze mě veškerej ten zasranej stres. Mamka jí řekla "Podivej Jani, David s Eliškou přišli!". Juanita se na nás podívala, chytli jsme jí za ruce a ona nás stiskla, jak byla ráda, že tam jsme, že na ní nekašleme! Už jen tím nám děkovala, že tam pro ní jsme. Je to prostě naše radost. Vždyť my bychom si tam lehli místo ní, pokud by to šlo. Měli jsme nehoráznou radost, že se nám naše holčička lepší!


Včera jsme měli domácí párty. Vůbec jsem na nic, kvůli současný situaci, neměl náladu. Padlo ale pár dobrejch hlášek a na chvíli jsem se cejtil trochu good. Hráli jsme hru, kde se ukázalo, že jsem já a moje ségra z rodiny asi nejbystřejší, co se týče historie a geografie. Celkem ironie, protože mě tenhle shit nikdy nic neříkal. Ani mě nenapadá, co dál psát, protože svoje dnešní pocity a svojí ohromnou radost nemůžu ani vyjádřit!

Všichni, co si tohle přečtete, držte prosím palce naší ségře Juanitě, ať se z toho dostane jak nejdříve to bude možný!



INSTAGRAM: davidzlobicky
SNAPCHAT: dave_zlobicky

14/6/2015

14. června 2015 v 19:43 | Los Davidos |  My Articles
Já jsem se v životě necejtil víc, jako nula. Depresí za vejkend teda 0, protože jsem si ho fuckt užil, ale k tomu se dostanu dál až. Nejdříve to míň záživný - popis tejdne. Začnu třeba tim, že přijímačky byly naprosto na hovno, jak lze spatřit níže v mojí selfie. Prostě otázka, co se stalo roku 1066, nebo 42 p.n.l. je docela masakr. Historie mě nikdy nebavila, nezajímala, nikdy jsem se jí neučil a jenom kvůli tomu, že by mi změnila život díky přijímačkám se jí rozhodně učit nebudu. Vim, kdy přišel Cyril a Metoděj na Moravu a zdár. Čtení prostě o světový platební morálce? Vyloženě jsem se smál. Poslech ouroveň tak Z 102 taky podle mýho nedopad úplně nejlíp. Napsali mi, že 56 bodů mi teda nestačí a že mě nepřijímaj ale včera mi nějaká vačice ze sekretariátu napsala, že jsem mezi přijatejma na 39-46. místě, což není zas tak hrozný z těch 350, co se letos hlásilo. Jestli mě vezmou, tak prostě párty.


Po přijímačkách, který byly - podle fotky - evidentně na hovno, přijela Juanita s Elzou za mnou a šli jsme na káfos. Z káfos byl samozřejmě oběd, protože s Juanitou nejde jít někam, aniž by se nejedlo. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí, jako vždycky, jelikož naše témata jsou vždycky sofistikovanější, než tvoje máma. Jeli jsme domů pro věci, protože vim, že vypadám, že to nepotřebuju, ALE! Dohodli jsme se, že potáhnem do fitka. Tam jsem dřel jak krysa neuvěřitelný dvě hodiny a ty dvě vačice šly ještě do solárka. No nic. Samozřejmě přikládám zdokumentování.


Další atrakcí mýho tejdne byl los, kterej jsme s mámou koupili na půl a celej večer před tim, než jsem to jel koupit jsme tady vrkali o tom, co bychom s tim udělali. Kámo.. Kdybych prostě vyhrál 1.7 miliardy, ani se neobtěžuju dejchat, protože bych si zaplatil lidi, co by to dělali za mě. Svůj iPhone 5 bych vyměnil za 6 Plus, svojí (i když novou) Fabii bych vyměnil za mrtě jinejch aut. Seznam všech těch aut jsem někde ztratil. Ségře bych zaplatil hypotéku, Eliškomášoj něco do kapsy, Lucinátoroj bych splatil auto a Juanitě její vysněnou Srí Lanku. Byl jsem fakt natěšenej na svůj brand new life. Vyhrál jsem 110,- Kč. Na netu ty židi psali, že jsem vyhrál 615,- Kč a jelikož jsem neměl žádnej benzín v autě, okamžitě jsem chtěl táhnout na nejbližší benzínku. Bylo to 2 dny do vejplaty a já v peněžence 110,- Kč - díky sportce. Tankoval jsem teda za 100,- jak kripl a koupil si žvejkačky za těch 10,- Kč. Život na hovno.


Po denní depresi, že teda nejsem miliardář jsem se domluvil s Eliškomášem, že potáhnu na chatu do Old Paky. Absolutně nechápu, že do mě prostě jakoby Kocanda nalila v 7 ráno 3 panáky rumu. V místnosti, kde jsem spal byly pavučiny - skoro jsem se modlil pro Biolit. Na půdě, což byla místnost vedle, prostě lítal netopýr. Byl jsem tam od pátka do neděle. V pátek párty nic moc, protože jsme byli nějaký unavený. Ale sobota?! Lepší párty jsem dlouho nezažil, deprese level : - 6. Kolem poledne jsme šli někam na hřiště na hasičský závody, kde jsme teda fandili Tomášoj. Byli poslední. Na cestě zpátky začalo pršet. Šli jsme do hospody Na Lajně, kde jsme smýšleli dát si jedno pivo. Z jednoho piva jich bylo 5418 na člověka. Zpívali jsme karaoke, třeba taková Dancing Queen od Abby v mym podání vůbec není špatná. Dlouho jsem se tak nebavil. Potom Tomáš strčil Elišku ze skály, protože ho něčim asi urazila. Ráno jsme se tomu smáli. Smáli jsme se i mně, protože můj hlad jsem absolutně odmítal pochopit. Hlad byl až urážející. Přikládám z toho neskutečnýho vejkendu v přírodě (kde nemaj wifi), pár fotek a nakonec můj vymodlenej smažák. Lepší jsem nejed nikde jinde. Mamce samozřejmě řikám něco jinýho, protože bych byl o chlebu s máslem.



Pokud se ti můj blog líbí, určitě mě doporuč dál. Jakoby.

Instagram: davidzlobicky
Snapchat: dave_zlobicky

7/6/2015

7. června 2015 v 17:26 | Los Davidos |  My Articles
Venku vedro jak v chlívě - living hell. Celej víkend jsem nedělal absolutně nic, jelikož nikdo neměl čas. V pátek jsem byl se svojí bejvalou kolegyní na pivě na Stříbrňáku. Jelikož jsem řídil, dal jsem si jen jedno a k tomu desítku jenom, hoďku jsem počkal a vyrazil domů. V sobotu jsme měli jet s Juanitou na snídani, ale protože se na mě taky vysrala, jel jsem jenom do Globusu pro vody, což byl můj celovejkendovej trip. Exciting. Chtěl jsem jet někam na koupaliště, nebo něco, abych tady neshořel vedrem. Na příští vejkend, kdy už snad někdo čas mít bude, má bejt samozřejmě hnusně - to bych nebyl já, aby mi štěstí přálo.

Dneska jsem jel doučovat angličtinu slečnu v 6. třídě. Absolutně nemohla pochopit, že tvar "goed" opravdu neexistuje a pravidelně po každých 10ti minutách, co jsem se jí na to zeptal prostě zase nevěděla. WHAT THE FUCK?! Přijela i ségra s jejim přítelem a jejich naprosto skvělym psem - Amy. Čistokrevná, ne příliš levná, čivava. Mazlit se s ní naprosto nedá, jelikož je nafrčená jak po cracku a kouše, co kolem lítá. V tom vedru dneska ale usoudila, že nafrčená nebude, takže spala a museli jsme celej barák našlapovat na špičky, abychom náhodou nevzbudili čokla. Já jsem taky strhanej jak angrešt, jelikož se nám celou noc pod oknem pářily kočky. Nemohly si prostě vybrat jiný okno ale zrovna to moje. I přes prášek na spaní jsem prostě nezamhouřil. Šla je nakonec vyhnat máma - dala jim na prdel.


Zejtra píšu přijímačky na UPCE (Univerzita Pardubice) - obor Anglický jazyk pro odbornou praxi. Minulej rok jsem se nedostal kvůli asi 3 bodům. Nebyl jsem na žádnym přípravnym, trapnym kurzu, protože jsem se dozvěděl, že nějakej je až včera, kdy jsem trochu brouzdal po jejich stránkách, abych si teda našel nějaký info. Upřímně - aby se v těch jejich stránkách prase vyznalo. Gramatika byla minulej rok naprosto v poho - ani jedna chyba. Ale ty reálie? Naprosto nechápu. Co se stalo roku 1007, osobnost k tomu a událost. Ani nevim, že se prostě něco stalo jako. Zejtra při mě stůjte všichni moji věrný čtenáři (takže jenom kamarádi, kterejm tenhle blog rozesílám) ať to doprdele práce napíšu. Nechci celej rok hnít v práci. Samozřejmě, že bych tam zůstal na brigádě - o tom nic. Ale chci prostě studovat. Chci se tam dostat i kvůli bejvalý spolužačce z tý nejhorší vejšky ever (Jihlava), protože se sem bude taky hlásit a je možnost, že bychom šli spolu do Pardubic na byt! Až sem přijede na mojí oslavu narozek (11.7.), všechno vyřešíme a alkohol nám k tomu dopomůže. Nemůžu se dočkat, až tu krysu uvidim!




Dneska mě snad čeká návštěva Cherry Bomb. Čekám jenom, až přijede z práce a dá mi povel, že mám startovat káru. Pokud mi povel nedá, čeká mě deprese - divme se. Teď tam hodim jednu Bree Van De Kampovou ze Zoufalejch manželek a možná Caroline Channing z 2 broke girls a najim se něčim zdravim. Nic jinýho, než zdravý věci nejim totiž. Kromě kebabu ve chlebu s česnekovou a bylinkovou omáčkou teda. Ten mi neupře nic a kdybych měl po celej život zůstat tlustej - ať.

Pokud se ti můj blog líbí, určitě mě doporuč dál a měj se hezky :)

Instagram: Los_davidos94
Snapchat: dave_zlobicky