05/03/2017

5. března 2017 v 11:01 | Los Davidos |  My Articles
No tak na tohle se můžu akorát z vysoka vysrat. Opět jsem potkal někoho, koho jsem měl tolik rád, samozřejmě bych to nebyl já, kdyby mě ten člověl opět neposral. Sorry, že sleduju na instagramu jiný lidi, což bylo prvotní, o čem jsme se tak nějak hádali prostě - je mi 14 nebo jak to je? Jebat, nic, jdu dál, na tohle já naprosto nemám čas. Ve svejch 22, skoro 23 letech rozhodně odmítám tolerovat pubescentní chování, na to jsem trochu starej, no kurva ne?

No nic, nebudu si kazit volnej den. Před pár dnama jsem přijel ze školení, kvůli kterýmu jsem hnípal 4 dny v Praze na tom nejhoršim hotelu, kterej tam snad maj. Ty peřiny vypadali, jako když je někdo používal při rituálech černý magie, vždycky, když jsem se otočil na druhej bok, klepali na mě sousední pokoje, co to dělám za bordel v noci - jak ta postel šíleně vrzala. Jediný co bylo dobrý - sprcha. V tom hell hole kde bydlím ta sprcha nestojí moc za nic, protože neodtejká, jak by asi měla, dveře od sprchy jsou tvořený vole z vodního kamene a rezu, takže nejdou moc zavírat. 7500,- měsíčně, co chceš viď. Školil jsem se na pozici Business Advisora, což je poradce pro firemní zákazníky s většíma smlouvama (rámcovejma smlouvama), což jsem dělal na zákaznický lince ve Vodafone. Od teď mě uvidíte v posraně pěknym černym triku.

S kolegyní plánujem návštěvu Londýna tak na tejden v dubnu. Ušetříme zlaťáky a táhnem vocaď, protože co tady se děje už není možný. Imrvére vichr. Kdybych v Pardubicích flusnul, dolítne to až do Hradce. Šílenství naprostý.
 

13/01/2017

13. ledna 2017 v 19:32 | Los Davidos |  My Articles
Ježiši ty vole. Fakt už nutně potřebuju vejplatu. Ale fakt. Poslední vobnos jsem dostal v půlce prosince za odpracovanou půlku listopadu, takže jsem žil ze stavebka, každopádně z toho dál utrácet nechci. Ve svojí nový práci, bych řek, jsem dobrej, umim prodávat, uživim tam tu svojí angličtinu a k tomu mi už i celkem jde to hodnocení zákazníků. Sice mám dvanáctky, dlužim do jedný kasy 1400 a sere mě moje kolegyně, ale i tak - chodim tam rád.

K Vánocům co jsem dostal? Čim jsem starší, tim to stojí víc za hovno. Všichni kolem dostávaj ty ajfouny, mekbůky a tak, ale já jsem docela spoko s novym prostěradlem a s obálkou. Možná jsem už dospěl a ty dárky mě teď baví víc dávat, než dostávat. Na Silvestra jsem byl s těma dvěma krávama, videa si přehrávám ještě teď, protože taková prdel! Ale taková! Nikdy se mi nestalo, abych vylábal skoro celou flašku rumu s colou a byl jsem jeom v náladě. Večer drahej, protože když mi přišlo, že jsem konečně měl pocit "jo, seš navátej" - tak chtěly táhnout domů. Mimochodem - co zklamání v 2016, to panák. Že jich bylo! Ta tequila na rozjezd by i ušla, slanou ruku do teď nemám jo. Teď každopádně chodim do práce, snažim se poznávat nový lidi, ať konečně můžu chodit na randíčka a podobně, ale prostě se mi nějak nedaří. Buď nuda, nebo nula chemie, nebo nula peněz. Teprv včera jsem si s někym začal konečně psát trochu, je to celkem celebritka. I kdybych to tady řek, což neřeknu, tak to stejně nikoho zajímat nebude, protože jedinej, kdo to tady čte jsem já po půl roce, když vzpomínám, jaký to tehdá bylo. Si dycky řeknu, že už nemůže bejt hůř v ničem.. a vono jo.

Jo a mám novou palici. Jsem se rozhod, že to dneska rozseknu, zkusim jinýho kadeřníka, ať mi tu řepu pofackuje a dá dohromady, dopadlo to celkem dobře, za 250 zlatých jsem vyšel ven jako člověk. Jsem zkrátka spoko. Třeba se takhle někomu zalíbim viď. Dole jinak přikládám fotku, jak teďkonc vypadám. Včera mimochodem v práci co se stalo?! Přišel pán zaplatit fakturu, tak jsme jí teda uhradili a potom "chci číslo pro syna - ten studentskej" řikám "jo ok, ale je tady vratná jistina 10.000 Kč za simku, když přijdete zejtra, bude to zadarmo" a on "tak když vám dám desítku, tak to bude fungovat, ne?" - a normálně mi dal jistinu 10.000 v hotovosti. Cvrknul jsem si, protože jsem ještě nikdy nedržel pětilitr v ruce, zároveň jsem si chtěl přičuchnout, jak asi voní, ale to by bylo trapný. Pán mi i nechal větší dýško za to, že jsem mu nechal vybrat nový číslo pro syna. No mazec jako!


Shrnutí 2016

23. prosince 2016 v 16:38 | Los Davidos |  My Articles
Ahoj.

Všichni nejspíš čekáte, že teď napíšu článek, co všechno mi přinesl rok 2016, jak všechno bylo skvělý a jak bych se nejradši vrátil do 1. ledna 2016. Tak to kurva ani hovno! Tenhle debilní rok plnej smutku ,depresí a všeho možnýho mi nepřines vůbec nic dobrýho. Kromě teda zkušeností.

Během roku jsem změnil práci, a to dokonce dvakrát. Konečně jsem našel lidi, se kterýma to plánuju táhnout ještě sakra dlouho, bylo tady i to zlomený srdíčko, ale to už je dávno pryč. Byl jsem nařčen z hodně věcí, hodně mých osobních věcí vyšlo na povrch. Hodně, pro mě předtim, důležitejch lidí je pryč. Pochopil jsem, že není nutný investovat hodiny svýho času do někoho, kdo není ochotnej do mě investovat ani vteřinu, nebo do někoho, kdo o mě mluví za zády jinak, než pěkně. O všech mých kamarádech mluvim jedině pěkně i když jsou to kolikrát sračky, co dělaj. Přestěhoval jsem se od mámy do města a postavil jsem se na vlastní nohy, i když je to hodně těžký.

Chci teda poděkovat Pavlaně a Nekole, těm dvěma mejm oblíbenejm krávám, který tady pro mě jsou vždycky, když potřebuju. Věděj o mě věci, co ostatní vůbec netušej. Konečně někdo, před kym můžu bejt na 110% přirozenej a nesouděj mě za to, řeknou mi svůj názor, většinou se tomu všichni zasmějem a jdeme dál. My tři jsme svět. Říkali jsme, že si snad založíme Youtube kanál haha To nejspíš nedopadne, nebo spíš to vždycky tak nějak zametem pod koberec. V květnu spolu letíme na dovču na Rhodos, kam se rozhodly, že mě vezmou s sebou - v lednu táhnem pro letenky.

Co čekám od následujícího roku?
No to kurva přece to, že bude lepší, než tenhle, protože horší bejt snad ani nemůže. Očekávám, že si díky svojí nový práci vydělám pár peněz, který si budu dávat stranou na USA, kam se rozhodně plánuju přestěhovat. Nevim, jestli příští rok, vidim to v průběhu následujících 5 let. Samozřejmě s mojí láskou Bailey, kterou jsem si pořídil v březnu. Dělá mi jenom radost, i když mi tady rozkousala a zničila snad všechno, na co narazila. Pořád jsou to jen věci. Nic, zas odbíhám od tématu kurva fix! Chci se profesně posunout nahoru. Už teď jsem lepší v prodejích, než moji kolegové, co to dělaj x měsíců/let. Chci si najít konečně nějakou tu lasinu, ať mám nějakej ten booty call taky a mám se za kym, kromě mojí Bailey, těšit domů. I když se mi to nesplní, rád bych se konečně uzdravil, protože ty moje plíce prostě kolikrát nejsou prdel. Chtěl bych si nějak zútulnit byt bez toho, abych musel koukat na cenu. Taky budu víc investovat do sportky - furt jenom brečim, že nejsem žádnej milionář. Pořád je větší šance, že vyhraju, když si vsadim, než když si nevsadim. Logicky.

Pěkný svátky, bohatýho Ježíška a šťastnej novej rok. Zmrdi.
 


03/12/2016

3. prosince 2016 v 10:51 | Los Davidos |  My Articles
Fakt už na to seru. Jako dobrý, mám novou práci, která mě baví, rozumim tomu a nemusim se učit nový věci - správně židi, David is back in Vodafone y'all! Konečně zas můžu říct, že chodim do práce rád, budu moct prodávat a dělat v telekomunikacích, což mě baví. Pracuju teda v Pardubicích na shopu, tak se za mnou někdy stavte a pořešíme nějakej tarif haha Všichni co tohle čtou, tak už jsem je nejspíš lámal, nebo Vodafone maj. Taková blbá Pavlína je furt u T-Mobilu, má dobíjecí kartu a je spokojená. Nechápu, jak 22 homo sapiens může mít dobíječku prostě. Demence.

Dneska táhnu s těma krávama do kina na Zvířata, prej je to zasraně dobrý, je to od Jany Rowlingový, takže ani nepředpokládám, že by to mělo stát za hovno. Předtim dáme ještě Costu v novym Au Parku v Hradci. Trapný Starbucks ať si políbí prdel i se svym Pumpkin Spice. Nicméně - nemám prachy na nic. Nemám ani jeden zasranej dárek a to chci mámě koupit tu novou knížku Harryho Pottera, Pavloj (její přítel) nic kupovat nebudu, protože mě před tejdnem nasral, ségra chce dálniční známku a na jejího přítele taky seru. Za dva dárky dám vole 2000,- Kč včetně debilního DPH vole. Čerpu peníze ze spořícího účtu, protože na svym běžnym mám velký hovno a vejplata mi přitáhne až na konci ledna. Děkuju životu, že je tak na hovno. Tenhle tejden se o mě pokoušla 4x deprese, avšak já se nedal. Na depresi nemám náladu, čas, finanční prostředky a ani žaludek.

Pokud se ti můj článek líbí, doporuč mě dál, nebo si polib prdel. Čabas

26/11/2016

26. listopadu 2016 v 15:17 | Los Davidos |  My Articles
Na nějakej Black Friday seru. Jsem ze včera naprosto vyřízenej. Místo toho, abych si užil v klídku randíčko, tvrdnul jsem páteční večer v debilnim Jablonci nad trapnou Nisou. V Kauflandu jsem vycouvával a jelikož šíleně schopnej pracvoník, co má na starost vozejky je tam nechal vyblitý veprostřed silnice, já jsem neměl šanci je vidět v zrcádkách, a tak jsem je naboural a vysklil si celý zadní okno u auta. Jdu za ne moc bystrym ředitelem Kauflandu co s tim teda budeme dělat. Ten jenom vzdělaně odvětil, že mám volat policajty. Řikám "S radostí kočičko". Policajti přijeli, ještě mi dali dejchnout, jestli jsem nechlastal i když jsem měl zasranou chuť. Ty mi schopně řekli, že mám počkat na nehodovou službu cca 1 - 1,5 hod. Čekal jsem 2,5 hodiny v zimě jako kráva, přimrznul jsem ke karoserii a pokaždý, když jsem myslel, že umrznu jsem se snažil uchcat, abych se zahřál. Chcanky zmrzlý taky pochopitelně. Přijela nehodovka, vyprostili mě z auta kvůli omrzlinám, řekli mi, že je to vlastně moje chyba, že jsem blbě čuměl a k tomu mi dali pokutu 500,- Kč za neobezřetnou jízdu. Jdu do auta nasranej, chci už odjet z tý prdele a najednou zjistim, že se mi vybila baterka u auta. Telefon podotýkám skoro vybitej. Volám asistenční službu, popíšu jim svůj problém, při tom se několikrát kousnu do jazyka kvůli drkotání zubů, tam mi řekli, že se samozřejmě vybití baterky nevztahuje na pojištění, co mám, takže to budu muset uhradit a jestli souhlasim. "NE KRYPLE, NECH MĚ TADY ZMRZNOUT". Přijela asistenční služba, chtěla po mě 900,- Kč - řikám "Karty bereš?" "Ne." "Ok." - chtěl jsem jít vybrat do bankomatu, kterej hlásil, že momentálně není možný vybrat si prachy. Doprdele - kdo jezdí v 11 večer do trapnýho Kauflandu, aby zjistil, jakej má zůstatek na účtě?! Do 2 hodin bych to město srovnal. Ten komunikativní pracovník, co mě ani nepozdravil, mě odvez někam do prdele do Zimbabwe, abych si moch vybrat a jet konečně domů. Srát na Jablonec a jebat Nisu. Páteční večer jsem si představoval trochu jinak. Jenom trochu ale.


Dneska se jdu ožrat s těma krávama a bude to velký. Asi táhnem do Quentin's a pak do Gimletu. Původně jsme zamejšleli, že půjdem do HOBÉ ale tam je něco ohledně Queen - tý skupiny kvůli výročí Mercuryho. Nejdu někam ty vole poslouchat do rána We are the champions. Jsem zasranej champion, že jsem přežil pátek kryple, nepotřebuju o tom slyšel do neděle do rána.


18/11/2016

18. listopadu 2016 v 16:25 | Los Davidos |  My Articles
Ve středu vejpověď v ČSOB. Prej jsem až moc individualistickej a nezapadám do jakejchsi očekávání paní ředitelky. No nic, stejně bych to tam k 30. ukončil z mojí strany, protože mě to prostě nebavilo. Pomalu nic se tam nemůže a když jo, je to šíleně omezený. Bankovnictví jsem zkusil, nebylo to, co jsem očekával. Byla to prostě blbá nuda. Dneska, protože jsem měl cestu kolem, jsem se stavil ve Vodafonu v Pardubicích, jestli jim přišel můj životopis. Vedoucí ze mě byla vyloženě nadšená a kdyby to záleželo na ní, podle mě mě vezme rovnou. V pondělí jdu na pohovor, což je až 2. kolo přijímacího řízení. Tak tam táhnu.

Dneska jsem byl na trapnym úřadu práce. Ve dvaadvaceti jsem tam byl nejperspektivnější uchazeč o zaměstnání. Bylo mi to naprosto proti srsti tam sedět s hordou cikánů, který jen parazitujou a dělaj jenom zlo everywhere kudy jdou. Připadal jsem si, jako bych úplně klesnul pod nějaký dno mojí sebereflexe. Potom jsem tách za Niks do Hradce do toho AuParku nebo jak tomu říkaj. Samozřejmě jsem si nechtěl nic koupit, nicméně jsme zaútočili na New Yorker a nebyl by to strejda Dáda, kdyby si nekoupil řetěz kolem krku a triko žejo. Pak jsme táhli žrát zdravej mekáč a FroYo - díky tomu už vim, o čem je život a do konce života odmítám pozřít cokoliv jinýho. Večer si jdeme sednout na prdel do hospody do Hradce, uděláme tam bordel a potáhnem domů haha V pátek odmítám sedět doma. Na to jsem moc mladej, hezkej a bohatej. Teď zavřu hubu a jdu na hokej, čabas!





15/11/2016

15. listopadu 2016 v 16:50 | Los Davidos |  My Articles
Hlásim se po měsíci mojí armádě čtenářů. V podstatě všechny fyzicky doslova nutim, aby se na ten zasranej blog podívali, pak mi všichni napíšou, že dobrý. Mám tolik příběhů, že se z toho můžu posrat. Na začátku září mi napsal někdo, s kym jsem si psal poprvý v únoru. Zamiloval jsem se jak malý dítě už tehdy, každopádně ten někdo si našel někoho jinýho. V září se rozešli, a ten někdo mi napsal, kdy mám cestu do Prahy. Long story short - sešli jsme se jednou, spali jsme na hotelu, všechno bylo perfektní. Sešli jsme se o pár dní dál, všechno bylo perfektní, "něco" se stalo, potom jsme si přestali psát, protože si ten někdo připadal jako kurva. Nicméně jsem se 2 měsíce nesnášel, protože jsem myslel, že to já dělám něco špatně, jak magor jsem 24/7 čuměl na telefon, kdy asi tak napíše, přemejšlel, co asi tak dělá a pomalu ale jistě jsem si uvědomoval, že mě ten člověk má naprosto v pyči.

Po nějakym čase jsem se dozvěděl, že ten člověk spal se svym ex celou tu dobu, co jsme si psali. Když jsem na to přišel, začlo peklo. Všechno se otočilo proti mně, najednou jsem byl ošklivák z vesnice, najednou mi ta osoba začala x-krát předhazovat, že mi říkala, že spolu nikdy nebudeme. To jsem nečet ani jednou v tom milionu zpráv, co jsme si psali. Prostě jsem byl naivní dítě a tomu člověku přeju do života jenom to nejlepší. Hlavně rozum a nastavení hodnot. To potřebuje nejvíc. Chci ovšem poděkovat všem, kdo mi celou tu dobu temna pomáhali a stáli při mě, co mě celou dobu povzbuzovali. Díky, kamarádi! Teď si ovšem píšu s někym jinym a je to na dobrý cestě. Konečně někdo, komu nejsem úplně jedno a kdo mi každej zasranej den popřeje dobrý ráno. Osoba před tim na to neměla čas totiž.

Taky konečně bydlim v bytě a teprve ode dneška mám zařízenej internet, takže konečně si můžu vymezit hodinku denně na zvrácený porno a hodinu, kdy se snažim přemáhat sebepohrdání a kdy klečim v koutě a hystericky brečim holt musim nechat na pozdější hodinu. Bailey mi včera rozkousala postel na úplný hovna, takže spim na gauči jak nějakej crack head, nabíječky od telefonu a notebooku v prdeli, ovladač od televize, toaleťáky everywhere. Teď se dokonce pustila i do zdi. Vypadá to tady jako údolí zatracených duší, ale jsem tady spokojenej. To je snad nejdůležitější. Jestli nechcípnu hlady, nebo se mi nezastaví srdce kvůli plísni, co se tady rojí v každym rohu, ozvu se co nejdříve to bude možný.

15/10/2016

15. října 2016 v 13:31 | Los Davidos |  My Articles
Do prdele tak jsem normální? Ze čtvrtka na pátek jsem jel na školení do špinavý Prahy. Večer jsem šel ven a můžu říct, že jsem konečně našel člověka, kterýho mám vole radši než Pumpkin Spice od Stárbaksu. Nejlepší noc strávená společně, jsem prostě spokojenej. Nad míru. Konečně vim, co je to štěstí. Včera jsem jel domů a jelikož jsem naspal tak 3 nanosekundy, byl jsem člověk úplně zbytečnej, na hovno a jak se základním vzděláním na pomocný škole. Přitách jsem domů, okamžitě jsem si dal vařící vanu a na 2 hodiny jsem umřel v posteli. Pak jsem se jel podívat na hokej do Pardubic. Samozřejmě vyhráli 4:2 s Plzněj jenom díky mojí přítomnosti. Hokej mě nezajímá, ale tohle mě docela bavilo teda. Nejlepší byl takovej ten černej tým co zametal sníh, těm jsem fandil. Ale ty nevyhráli zrovna.

Za celej den jsem nic nejed. Jsem věčně z něčeho ve stresu a definovat úplně nedokážu. Ráno hnusný vločky, odpoledne jsem teda zhřešil a pořídil si Whoppera od Burger Kingu. Našel jsem tam vole kousek plastu, takže ne že by se mi chtělo poblít třeba celej vagón jo. Takže jsem svůj meal spíš nedokončil a vrznul ho zpátky do paper tašky. Večer jenom špenátovou polívku, kterou vždycky pomalu vychlastám ještě vařící, ale zase jsem musel nechat, protože jsem prostě už nemoch. Asi jsem v tej Praze chyt anorexii. Nevim.

Nicméně - těšim se, až tam pojedu příště. Whenever I am with you, my heart just leaps up. Thank you!

08/10/2016

8. října 2016 v 18:55 | Los Davidos |  My Articles
Možná se nám zdá, že druhým jde vždycky jenom o vzhled. Někomu se nemusíme líbit, ale stejně tam ta chemie třeba bude. Co je lepší? Nebejt až tolik idolem krásy a bejt na toho druhýho hodnej, postarat se, aby ten druhej byl nejšťastnější člověk na světě, nebo je lepší bejt nejhezčí na světě ale bejt krypl a starat se především sám o sebe?

Podle mýho názoru pochopitelně možnost A. Pokud nejsme přímo vzhledově perfektní, nejsme nejnamakanější/nejhubenější na světě, ale pořád ten druhej vidí, že jsme hodný, že se staráme o druhý - myslim si, že to zapůsobí líp. Pokud jdeme například na nějaký rande, nebo cokoliv, když jsme debilové, který udělaj velký gesto, pořád po tom rande budeme debilové, co udělali pěkný gesto,, což je na hovno a ne přesně to, co chceme a očekáváme. Je hrozně hezký, když jsou spolu dva lidi především kvůli tomu, že se mají rádi takový, jaký jsou, bez jakýkoliv přetvářky, ne kvůli penězům, ne kvůli něčemu, co z toho druhýho můžeme "vytěžit". Hlavní přeci je, když je jeden pro druhýho perfektní, i když jeden může bejt naprosto nejkrásnější a nejroztomilejší a ten druhej nevypadá tak dobře.

Jak by mělo vypadat první rande s uričtym člověkem? Jako prej ty druhý nemaj rádi, když se přinese nějakej dárek. Já bych nejradši přišel s nějakou kytkou, ale to je prej trapný. Chtěl bych tomu druhýmu udělat nečim radost, co by mu prostě vyrazilo dech. Já nikdy nic takovýho neměl a proto mám asi potřebu tohle vynahrazovat druhejm. Hlavně je třeba počítat s tim, že když tam nebude chemie, tak tam prostě nebude. S tim asi nic nenaděláme, jenom tomu celkově dát čas. Doprdele, tohle jsou celkově šílený nervy. Ta stydlivost, nechcete mluvit, abyste se nezakoktali, abyste nebyli za kryply hned na poprvý. Prej je nejlepší bejt sám sebou, takže se rovnou můžu s nějakym vztahem rozloučit a smířit se s doživotní samotou haha. Ty, co to čtou - držte mi palce :)

Pěknej vejkend!

01/10/2016

1. října 2016 v 11:17 | Los Davidos |  My Articles
Dneska mám sraz ve 13:00 s Eliškomášem, jdu koupit lednici a rovnou vemu i koberec před gauč, kterej jsem koupil včera společně se skříní. Pak jedem ke mně do novýho bytu a ty židi mi to pomůžou odstěhovat nahoru. Konečně to nebude až takovej holobyt haha Nicméně od mýho posledního článku, se mám o hodně líp. Napsalo mi spousta kamarádů, který jsem myslel, že nezajímám a uklidňovali mě. Je super vědět, že ty lidi kolem sebe mám a že se někdo zajímá :) Potom jdu s Lajcou Královcem na kávu někam a na kouř, pokecáme protože jsem toho cikána dlouho neviděl a pak táhnu k ségře na oslavu narozenin. Je jí 30, takže už má starou prdel, no což. Já budu asi rád, že se tý třicítky vůbec dožiju haha

Každopádně začínám šetřit na dovolenou na příští léto, chtěl bych jet autem do Chorvatska a už mám tak nějak naději, koho s sebou chci vzít. Jugajda mě teda napadla až po tom, co jsem zase nevyhrál ve sportce. Původní plán bylo Miami. Takže se opět těšim na rozžhavený šutry, přelidněný pláže a hranolky každej den k obědu haha Samozřejmě spáleniny 3. stupně ani nezmiňuju. Můžu si tu cejchu namazat třeba padesátkou a stejně se spálim a jsem pak jak hell boy. Jednou na dovolený za 60k, co máma vyhrála od práce, máma vzala na pláž krém PO opalování místo NA opalování, takže jsem se válel na pláži s vědomím, že je všechno oukej. Vole! Přitáhnu na hotel, kůže mi skoro krvácela, sůl mě štípala na nevhodných místech, potřebuješ sprchu, ale i studená i teplá je na ty puchejře na kůži šílená bolest. Tak jsem asi 4 dny ležel na pokoji, než mi spáleniny přešly ze třetího stupně na druhej, 2x jsem přečet Harryho Pottera a šel jsem se válet k bazénu. To byla taková ta fáze, kdy jsem furt dokola poslouchal písničky z filmu Mamma Mia. U toho bazénu jsem byl mrtě Dancing Queen. I když jsem ležel na lehátku.

Každopádně jsem se rozhod, že některý články začnu psát v angličtině, jelikož jsou tu i takový kryplové, co prostě musej komentovat moje články, i když jsme se x let od střední nepotkali. Mojí dnešní dobrou náladu mi žádná whore pomocná účetní nezkazí, takže chill that.

26/9/2016

26. září 2016 v 19:02 | Los Davidos |  My Articles
Poslední dobou mě čím dál víc přepadaj deprese. Je to asi tim, že zas přichází trapnej podzim a léto skončilo, nebo nevim ježiš. Pár lidí mě opět opustilo, někdo se zase vrátil. Každopádně to mi pro štěstí asi nestačí. Chodim do nový práce, pořád jezdim do Prahy na školení. I když mi teda v práci říkaj, že mi to jde, já osobně se tak necejtim, protože nejsem samostatnej. Ve svý práci jsem zvyklej, že jsem prostě dobrej a jedu si samostatně to svoje. Tady se furt chodim ptát někoho jak krypl, i když většinu věcí, co se po mě chce tak nějak zvládám. Dneska přišla paní a říká "Dobrý den, já tady mám k vyzvednutí tu dementní kartu." "Myslíte debetní?" "..No..", což mě trochu pobavilo a odvedlo myšlenky jinam. Na školení, který jsem měl 1. a 2. září jsem si našel kamarády. Každej jsme sice z jinýho místa z republiky, ale máme na sebe čísla. Jsem od nich věkově celkem o dost mladší, ale i tak si dobře rozumíme.

Mám konečně auto doma ze servisu. Z posledních článků víte, že jsem boural do krypla, co mi to zadupnul, já si ani neprd a byl jsem v něm a bum - oprava za 11,500 Kč. 10k mi proplatila teda pojišťovna, ale ten měsíc bez auta byl jak bez ruky. Zase něco, co bylo negativní. Co bych taky čekal od svýho života plnýho "štěstí". Taky už mám podespanou nájemní smlouvu na novej byt. Nechápu, jak jsem takovou hrůzu moch převzít. V tom bytě je plíseň v oknech, protože ta svině, co tam bydlela přede mnou snad ani nevětrala. Sprcha plná vodního kamene, zdi samozřejmě nevymalovaný, což byl můj požadavek. Příjde mi to, jak kdybych šel bydlet do díry z pekla. Shánim nábytek do bytu a nejspíš marně doufám, že tam nebudu pořád sám. Samota totiž vede k depresi, a větší deprese, než co mě provází teď by byla nejspíš neúnosná. Chybí mi moje práce ve Vodafonu, chyběj mi tam ty lidi a ten můj zajetej systém. Mám pocit, že tu pro mě není nikdo, koho bych moch obejmout a kdo by mi řekl, jak moc mě má rád, i přes moje občasný chování. Přeci nemůžu bejt tak špatnej, ne?

Dneska ráno, když jsem šel do práce, jsem musel Bailey zavřít v koupelně, protože by nám to tu zdevastovala a venku jí nechat taky nemůžu, protože se co nevidět stěhujeme od novýho bytu. Příjde mi, že jenom obtěžuju život i tomu mýmu psoj a ta představa mě neskutečně ubíjí. Vykašlali se na mě i kluci - Michal s Vaškem, protože se ke mně nezachovali úplně fér. Proč nemůžu mít kamarády, který by mě měli opravdu rádi? Eliška se mnou nemluví kvůli předchozímu článku o J. Já si ale prostě myslim, že ten příběh si zasloužil zveřejnit. Našel se někdo, koho mám rád, i když jsme se nikdy neviděli na živo, píšeme si jen na facebooku. Zní to asi hodně naivně a infantilně, ale prostě to tak cejtim Z druhý strany ten zájem ale asi takovej není. Kdo by mě taky mohl mít rád, že jo. Někdy si prostě myslim, že to tady nemá cenu a bylo by tady beze mě líp.

27/08/2016

27. srpna 2016 v 11:20 | Los Davidos |  My Articles
Tak se po tejdnu zase ozejvám!

Minulej čtvrtek jsme s Eliškomášem byli na pivě a tak nějak jsme debatovali o všem možnym. O politický situaci v USA, o homosexualitě, o hláškách z filmu a o tom, jak jsem si myslel, že Princezna ze mlejna se ve skutečnosti jmenovala Princezna Zemlejna. Byl jsem holt mladej a blbej haha. Každopádně jsem debilně uvažovali nad tim, že pojedem na noc do Chorvatska na 3-4 dny. Já jsem podnikavej druh, takže jsem byl samozřejmě pro. Byli bychom tam autem za 10 hodin, 2 dny si chillovali a jeli zase domů. Nicméně mám doma furt nějaký odporně velký pavouky. Před pár tejdnama jeden gigantickej u dveří a teď druhej na zdi v pokoji. Člověk teda vstane, protože ho sere zvuk můr, který narážej do zdi, protože jsou zmatený, že je v noci teda tma, chce jim dopřát dávku biolitu a najednou na zdi tenhle dobytek. Dáda nebyl spokojen.


No nic. Druhej den jsme místo Jugajdy jeli na Dolní Moravu na Stezku v korunách stromů. Eliška, ač jsem si o ní vždycky myslel, že to má v palici v pořádku, si vzala prosim vás žabky. Tůra do kopce jak zmrd a ona táhne v žabkách. Do toho kopce to byla fakt bída. Pomalu líp, kdybychom šplhali rovnou po skalách. Vylezli jsme nahoru, tam jsme dali cca 200 Kč za vstup a vylezli jsme na tu dřevěnou blbost. Já jsem šel prostředkem, protože to byla vejška jak spratek, Elina s Tomášem ty vole selfie u zábradlí, palice se mi motala jak po sedmi dvanáctkách, změna tlaku tomu moc nepomohla. Když jsme konečně vylezli nahoru, veprostřed oblouku byla síť, kam si lidi mohli stoupnout a vidět pod sebe. V žádnym případě jsem tam nešel. Elina v žabkách tam balancovala viď. Jako vejška tak 150 - 200m bez prdele.




Na cestě domů jsme se stavili na zasraně dobrej smažák, kterej jsme všichni zkrátka potřebovali. Tomáš si dal řízek, protože když někde jsme, nic jinýho ani nežere. A Elina pronese "Šla bych se pomastit do Levelu". Strejda Dáda pochopitelně souhlasil, protože už tahal několik lidí, několik měsíců na diskajdu. Řekli jsme si tak na hoďku, max dvě, ukecali jsme i Tomáše. Přitáhli jsme do Noxu a tam tak 5 lidí a DJ si hrál svoje vymejvárny mozku, bez slov, jenom beaty. Tak jsme si dali panáky a šli pryč do Levelu. Tam zpočátku nic moc, pak ale přišli písničky. Dáda ty vole tancoval hip hop, twerkoval, napodoboval vole choreografie z Let's Dance. Domů jsme se vydali kolem 4. ráno, takže Dáda druhej den fresh as fuck.



Druhej den jsem jel k Lůce! Kamarádka ze základky, pak i střední. Má teďka teda dítě, takže je jakoby zodpovědná. Takže v sobo večer jsme pili ještě u ní někdy do 2 do rána. Bylo to náročný, ale byla hrozná prdel. Hráli jsme hru BOMBA, která byla doslova bomba. Všichni se bavili, smáli jsme se jak práv zbavený, prostě supr. Chlast tomu napomoch taky, nebudu říkat že ne. Druhej den jedu domů, je hnusně jak prase, řídim si to dle zákona a najednou nějakej čůrák mi to prostě jen tak zadupne, nečumí do zpětnejch zrcátek a i když jsem byl dostatečně daleko, mokrá silnice si řekla "ne, dneska nabouráš". Tak Dafné boural. Nabral jsem ho svym levym předkem, takže světlo, kapota, držák na chladič v prdeli. Mám ale dobrý pojištění, tak mi dá pojišťovna 10.000,- na opravu, takže chill! Jsem teda bez auta a jezdim vlakem jak sociál, ale co, aspoň ušetřim za benzín, že jo.



Po dlouhejch tejdnech dovolený jsem šel do práce, kde to bylo trochen emoušnl. Včera jsem měl s kolegama rozlučku, jedli jsme, pili jsme, byla prdel. Ještě jsem zvanej v září na Teambuilding, kam samozřejmě půjdu, protože to bude Paddleboarding, kterej si chci vyzkoušet haha. Nicméně se mi vtírla imigrantka Jana, rozešla se s tim svym tetřevem a už se mnou teda může bejt kámojda haha. Hnedka jsme to oslavili nějakym alkáčem, půlnočnim mekáčem, pak u mě přechrápala a ráno jsme vstávali na snídani v AFI, na její pracák a následně fitko. Brečeli jsme oba, protože jsme mrtě dlouho nebyli. Děláme ale kruhový tréninky, který jsou 10x účinnější, než nějaký trapný stroje. Ale jo, jsem rád, že se to úkáčko ozvalo haha


Pokud se ti článek líbil, doporuč mě dál svejm kámošům :)

18/08/2016

18. srpna 2016 v 10:29 | Los Davidos |  My Articles
Čau mrtě početná skupino mejch čtenářů,

začnu outerkem, protože ten byl takovej nejzáživnější. V úterý na večer přijela Káťa se svym přítelem a Majlina k nim (spolužačky ze střední) a pařili jsme aktivity. Do toho jsme pili víno, Jacka Danielse s Colou a tak. Byla to prdel, byly tady kapky slz ze smíchu. Prostě supr večer, jakej jsem dlouho nezažil, protože zbytek mejch kamarádů je neschopnej, jako celý tohle posraný léto.


Včera jsem, ku podivu, seděl doma na prdeli, nikdo nebyl schopnej si udělat čas, tak jsem ukecal Kláru - bejvalou kolegyni, aby se mnou šla do kina na Bad Moms (Matky na tahu). Musim říct, že jsem se dlouho v kině takhle nezasmál. Super příběh, skvělý hlášky a ještě lepší herci. Hlavní role byla Mila Kunis. Neviděl jsem špatnej film, kde by hrála. Je to holena šikovná Haha. Pak jsem Kláru odvez do Holohlav, kde bydlí, pochytal jsem tam pár Pokémonů a tách domů.

Když jsem narazil na ty Pokémony, už dlouho jsem jak dement jezdil kolem Čeperky a nikdy nic nechytnul. Až včera konečně jsem chytil blbou Staryu (kdo neví, jak vypadá, přidávám screenshot). Ta svině mě stála už tolik benzínu, že snad pošlu fakturu tvůrcům, protože jí dali na pěkně posraný místo.


Ještě před kinem, který se konalo kolem 17:50, jsem jel do Pardubic za madre do práce a šli jsme na oběd, protože tady nebylo naprosto nic. Dal jsem si něco z meníčka, bylo to celkem dobrý. Kdo ještě nebyl v Hacienda Ranchero, koukejte tam jít, protože díky jejich Enchiladas kuřečím už vim, o čem je život. Pak když jsme dojedli jsem jel do školy zařídit si ukončení studia. Kočička v kanceláři na mě zkoušela, že si musim doma něco vytisknout, vyplnit a přijet znova. Tak jsem jí jednou, jasně a důrazně vysvětlil, že nemám možnost jak to jindy zařídit, že nejsem z Pardubic a že určitě bude moc šikovná a ten zasranej formulář mi sama vytiskne. Hejbla prdelí, byla šikovná a papír mi dala, takže oficiálně od 1.9. nebudu student. Což se mi hodí, protože od 1.9. mám novou práci, takže nikam nemusim dávat ukončení studia ani potvrzení o studiu. Přikládám selfie z vejtahu, kde bylo vedro jak v prdeli.


Pro dnešek zatim žádnej plán nemám, protože někdo nemá čas, nebo pracuje, nebo je prostě jinde, takže zas ostrouhám mrkev. Asi si sjedu všechny Harry Pottery v původním znění, i když britská angličtina není úplně můj šálek čaje.



Pokud se ti článek líbil, doporuč mě dál, budu jenom rád (:

16/08/2016

16. srpna 2016 v 10:21 | Los Davidos |  My Articles
Čau y'all!

včera jsme se s Eliškomášem dopoledne rozhodli, že pojedeme na vejlet. Jeli jsme na Bouzov, což je cca 2 hodiny cesty autem z Hradce směr Volomouc. Každej jsme jeli svym autem, protože nechtěli mít poblitý auto od Bailey. Taky mi prostě přestal jít modem ohledně internetu. Pak debil koukám, byl špatně zapojenej nějakej kabel. Blonďatej nejsem. Cestou do Bouzova jsme se stavili v BBQ Smokehouse, kde jsme byli naposled před rokem a jelikož Elina prostě nikdy nedožere hambáč, dojel jsem ho já. Přece jim to tam nenecháme žejo. Kdo tam ještě nebyl, je to ve Vysokym Mejtě, výpadovka na Litomyšl - jestli jste tam nebyli, nevíte, o čem je život. Přidávám pár fotek z vejletu:




Potom jsem teda jel 150 km domů, musel jsem odjet dříve, protože jsem se šel podívat na byt, kterej jsem nakonec vzal! Takže od 1.10.2016 se ze mě oficiálně stává samoživitel sama sebe! Konečně budu mít svůj klid, žádný mytí nádobí ještě před tim, než jsem dojed, žádný "Prosim tě už je 8, můžeš vstávat laskavě?!". Prostě budu mít svůj klídek. Navíc veškerý poplatky včetně nájmu jsou 7,500 Kč. Což není tak hrozný. Je to zhruba půlka mojí nový vejplaty, tak se snad uživim. Prej po 3 měsících se plat zvyšuje, když se osvědčim, tak snad! Haha


Dneska co plánuju je kadeřnice, protože ta houně co se mi drží na hlavě je horor. Plánuju si ale nechat narůst man bun. Myslim, že v tom budu vypadat dobře. Nemyslim takovej ten divnej vyholenej po stranák fuck me zepředu účes. Až tohle bude Elina číst, zas to budu mít na talíři. Taky jedu do Hradce za Luciánem Perníkem a jedem na kafe na benzínu. Na tom kafi jsme náhodou byli s Pavlátem, která má taky blog. Podstatně dýl než já, podstatně lepší než já, každopádně se tam táhněte podívat: www.s-hejvi.blog.cz. Je to spolužajda ze základky, vždycky, když někam táhnem, tlemíme se píčovinám. Taky plánujem natočit 10,000 calory challenge. To se poseru. Taky jsem jí učil řídit, holka neschopná, ale až bude v autoškole, bude to oukej. Ono jí je 42 a nemá řidičák prostě. Chápete to?! Haha


14/08/2016

14. srpna 2016 v 10:00 | Los Davidos |  My Articles
Včera jsem se posral, protože nikdo z mejch kamarádů není schopnej si na mě přes den udělat čas a jel jsem na tetování. Přemejšlel jsem o něm už dlouho a když mám volno a konečně nějaký zlaťáky, tak proč je nevrazit zrovna do tohodle. Než jsem tam dojel, trvalo mi to hodinu, i když cesta na 20 minut. Byla to debilní chatařská oblast, takže jsem to prostě nemoch najít. Ten drzej tatér mi okamžitě začal tykat, tak říkám "Tak takhle ne kočičko. My dva jsme spolu husy nepásli". Řekl jsem si to dost nahlas pro sebe, takže mě asi neslyšel. Tetování je teďka ale nic moc, tak mě nesuďte. Barvy cestujou prej 30 dní, pak to bude pěkný.


Potom jsem jel do Hradce za Eliškomášem a táhli jsme do kina na Tajný život mazlíčků. Bylo to docela dobrý, ale čekal jsem od toho asi víc. Kdo má ale rád animovaný komedie, jděte na to. Vyhozený prachy to nejsou. Tomáš Elině omylem drknul do nachos se sejrovou, trocha se vysypala. Elina se nasrala a hodila to celý Tomášoj do klína, takže sejrová omáčka everywhere. Strejda Dáda se nesmál pochopitelně.


Dneska asi budu překvapivě sedět doma na prdeli Jediný vzrůšo bude štelování nový televize, co si máma koupila. Je docela smutný, že se na tohle těšim. Vypovídá to o mě, jaká jsem materialistická mrcha. No a co ježiš. Včera jsem si řek, že začnu koukat na Pokémony, když je teď Pokémon Go hra. Je to dobrý až na to, že autem se jezdit nemůže, protože pak to najde hovno a ne Pokémona.




Jestli se ti článek líbil, doporuč mě dál :)

One Year Later

13. srpna 2016 v 11:57 | Los Davidos |  My Articles
Ahoj moji čtenáři, kterých mám tak pět,

píšu po roce a kousek. Před rokem, kdy jsem tak nějak začínal psát články pro to, abych ventiloval to špatný, jsem si vlastně řekl, že jsem v pohodě a že už nic psát nepotřebuju, proto jsem se na to vysral jak holub na podlahu v Praze na vlakovym nádraží. Každopádně se toho za poslední rok hodně stalo. Už mi bohužel není 20, už jsem starej jak zmetek, je mi 22 - čerstvě teda. Vim, že to asi nikoho nezajímá, ale udělám soupis toho, co se tak nějako stalo:

1. ZMĚNA PRÁCE + VEJŠKA

Ty, co se semnou tak nějak stýkaj, věděj, že mě v srpnu minulýho roku vzali na Univerzitu Pardubice na obor Anglický jazyk pro odbornou praxi + Filosofie. Ze začátku to bylo celkem fajn, byla tam sranda s lidma, samozřejmě jsem byl ten nejvtipnější, protože jsem konečně našel lidi, co preferovali sarkasmus před jakymkoliv jinym trapnym humorem. Filosofie mě brutálně nebavila, bylo to spíš tak nějak z donucení, protože jsem prostě chtěl na angličtinu, tak tohle bylo lepší, než nic. Půl roku jsem jak krypl přemejšlel nad tim, co je to duše. Stejně vim hovno. Věčně psát nějaký debilní úkoly, eseje, věčně číst trapný knížky, kterejm jsem pomalu ani nerozuměl, mě po chvíli přestalo bavit, jelikož jsem změnil i práci a šel hákovat k Vodafone na anglickou linku, od ledna teda i pro firemní zákazníky. Jsou tam super peníze za to, že sedim celej den na prdeli a povídám si s lidma. Nicméně jen na poloviční úvazek, abych stíhal i školu. Po půl roce trapnýho snažení jsem teda udělal většinu zkoušek, získal 30 kreditů z maxima 40 a šel jsem do pryč. S učitelem angličtiny jsme se moc nemuseli a dávali jsme si to značně najevo. Byl to prostě krypl. Takže status studenta furt mám, ale na školu prostě seru. Chodim jen do práce 3x tejdně a nestěžuju si ani na hovno.


2. KAMARÁDI

Za ten předešlej rok jsem pomalu tak nějak zjistil, kdo je a kdo není pravej kamarád. To bych nebyl já, abych se zas s každym nepohádal, že jo. S pár lidma jsem to ukončil, protože se prostě nebudu jak spratek ponižovat, s pár lidma jsem to dal zas do kupy. Kdo zůstal, je samozřejmě Eliškomáš. Kdo přibyl a kdo je důležitou součástí je Lajca Perník. Je to zasraně dobrá kamarádka, nejhodnější člověk, kterýho jsem kdy potkal a natrhnu prdel komukoliv, kdo jí jakkoliv nasere.


3. PES

Pořídil jsem si psa. Je to moje štěstí, i když mi princezna Růženka ty vole zničila gauč, mámě kolikatery boty, zeblitý auto mám od podlahy až po střešní okno, když žere tak drobí kudy chodí, takže když jdu teda 2x denně z postele, na chodidlo se mi přilepí půl pytle granulí. Jmenuje se Bailey, kamarádka jí říká Soňa.



Nicméně teď znovu měním práci. Budu pracovat v ČSOB. Zkusím se věnovat bankovnictví, protože je to přeci jen můj debilní obor. Když mi to nepůjde, tak vždycky práci můžu změnit. Nemyslim si, že budu mít problém sehnat práci. Každopádně se plánuju i stěhovat, bohužel v realitkách zaměstnávaj jenom neschopný kryply, takže nemůžu sehnat kloudnej byt. Do dvou dnů bych to tam měl srovnaný. Tuhle jsem sr šel podívat na byt a už před dveřma jsem přemáhal pláč, jak si tohle někdo může dovolit pronajmout. Tam by to bylo vyloženě na jednu velkou depresi 24/7. Na to se můžu vysrat že jo.

Snad se Vám článek líbil more.

5/7/2015

5. července 2015 v 21:38 | Los Davidos |  My Articles
Teď jsem přitách domů - ramena jak Hellboy. Naprosto spálený. Dnešek byl naprosto užitej. Nejdřív teda začnu od pátka. Byli jsme v ZOO ve Dvoře Králové. Nebyl jsem tam teda několik let, takže jsem se docela i těšil. Maj to tam naprosto překopaný. Venku teda 33 stupňů, ale co - nehodlám si stěžovat na vedro. Mám o 100% radši vedro, než zimu a sníh. Zimu bych naprosto zakázal. Přijel jsem domů, na chvíli jsem si lehnul, protože jsem byl z toho věčnýho šmajdání znavenej. K večeru jsem se začal nudit, tak jsem jel za Juanitou. Je zase lepší, než od středy. Už dokonce zvedá ruku nad hlavu a nemá povadlej koutek! Jsem z tý holky naprosto nadšenej. Byl jsem tam teda jenom chvilku, protože jsem pak jel ještě za ségrou, původně jenom na kafe teda.






Zůstal jsem tam nějaký 4 hodiny. Přišel dolů její soused/kámoš, kterej je stejně starej jako já, objednala se pizza a kecalo se až někdy do 11. Pak jsem usoudil, že na to kašlu, protože jsme všichni byli unavený, tak jsem tách domů. Druhej den - v sobotu, jsem čekal, než mi napíše Jacob - kamarád z Texasu, kterej je tu na tejden se svym týmem, že teda půjde někam ven - nenapsal. Jel jsem teda na koncert slovenský skupiny do Hradce, což se mi docela líbilo. Byl tam celej Jakeův tým + lidi z dalších států USA, Norska, Velký Británie aj. Čeká mě celej tejden od pondělka x-large, což je kemp, kam přijedeš ráno a odjedeš večer - od pondělí do pátka. Přijížděj američani a lidi z různejch koutů světa. Pak jsem šel s Efu na jednu limonádu, která mi už jednou před tim změnila život. Seděli jsme tam do nějakejch 11 a jeli jsme domů. Z toho vedra jsou hnedka všichni unavený totiž.


Dneska jsem jel s kolegama na nějaký koupálko do Miletic. Klasickej bazén, pohoda. Pokecali jsme, ale kolem 3. jsme zas jeli, protože kolegyně Lůca musela jet pryč a byli jsme mym autem, takže jsem jí hodil zpátky do Jeřiček, kde bydlí právě kolega. Pak mi napsala Kaminátor, holčina, se kterou jsem se seznámil na vejšce v Jihlavě. Jeli jsme na opaťák a mastili se. Ta whore má iPhone 6 novej, takže jsem zvažoval krádež. Kleptománie ale není můj styl, tak jsem se rozhod jí ho nechat. Pak přijel i Lucián a jeli jsme za Juanitou pokecat do nemocnice do Pardubic. Holka moje šikovná. Za pár tejdnů, ani ne, jde domů. Teďkonc jí teda převážej do nějakýho rehabilitačního centra, takže zas bude jinde no. K véče moje oblíbená Bageterie Boulevard - la-ho-da!





Teďka dřepim doma, po sprše, která byla naprosto božská! Zejtra mě čeká x-large, takže teďko si dám Hvězdy nám nepřály a táhnu chrápat. Mějte se a sledujte mě na snapchatu (dave_zlobicky) a instagramu (davidzlobicky).

28/6/2015

28. června 2015 v 18:10 | Los Davidos |  My Articles
Čau všichni moji čtenáři věrný. Tenhle tejden jsem chodil z práce o hodinu dříve za Juanitou, protože se probudila! Dneškem se mnou mluvila už tak v pohodě, jako před tím. Smějem se, povídáme si, sice ta její práva hnáta nic moc, ale to se časem zlepší. Depresí mám za tejden o něco míň díky tomu, jakou mi dělá radost vačice. Teď jsem začal do práce chodit i o sobotách, sice jen na 4 hodiny, ale když jsem furt jak kripl mluvil, tak mě vždycky pak bolí v krku. Furt jenom nabízet ten samej shit dokola a říkat celý 4 hodiny jenom jeden call script je hrozný. Mezi hovorama se sem tam zasměju s kolegama, co jsou tam na jiným projektům to je tak všechno.

V pátek jsem šel s Evanem na divadelňák, což byl hroznej shit. Docela se mi tam líbilo vystoupení nějakejch dvou švédek, ale pak to byla samá bída. Kdo zná Hradec, tak ví, že to šmajdání po Starym náměstí není úplně nic moc. S těma mejma novejma křápama cejtim každej šutr pod nohama, a ty kočičí palice co tam jsou úplně nepůsoběj jako masáž. Ten nesmysl na podlaze už nechci ani vidět! Pak jsem jel domů a odpočíval a díval se na seriál Faking It, což je celkem novej seriál a docela mě to chytlo. Stačí si to najít http://www.sledujuserialy.cz/faking-it. Pak mi ale napsal Lucián, ať táhnu do Hradce za nima. Dal jsem si nějakou limonádu za 35 Kč která naprosto ovládla všechny moje smysly a změnila můj život k lepšímu. Maj jí v Cook & Looku teda.

A samozřejmě přikládám jednu #selfie, protože to bych nebyl já, kdybych aspoň jednu za ten večer nevyfotil. Jakoby Mejsi.


Následující den jsem teda tách do práce, jak jsem říkal. Jenom teda na ty 4 hoďky a pak jsem jel za Juanitou - klasicky po městě 110 km/hod, protože jsem za ní spěchal a chtěl jsem jí vidět. To mělo bejt totiž po prvý, co jsem ji zas slyšel mluvit. Nádhernej zvuk - nečekal bych, že tohle někdy řeknu teda. Večer přitách Eliškomáš a Lucián. S Eliškomášem jsme se mastili na Pokémonech, protože jsme je všichni jako malý žrali. Měl jsem všechny kartičky, Elizabetha plakát se všema Pokémonama a Tomáš, že se teda chtěl chlubit, tak mi řek, že viděl i filmy. Vyved jsem ho z omylu a pochlubil se, že jsem na těch filmech byl jako malej v kině. Jakoby bulba bulba. Pak jsme jeli za Cherry Bomb, protože slavila narozky s rodinou, ale její drahé tety pak táhly domů a byl čas na náš velkolepej nástup. Nešel mi rozdělat Cider tak jsem předvedsvůj párty trik a uříz nožem hrdlo flašky. Cherry to asi nevěděla, i když jsem si kvůli tomu, abych nepil z uřízlý flašky, přines skleničku. Inženýrka se napila a rozpárala si hubu viď. Not cool. Samozřejmě přikládám selfie - Duhhh.


Pak jsme jeli k nám - což je o vesnici dál. Lůca už taky chtěla pít (řídila, tak nepila). Doma na nás čekalo červený hrozno s colou - naše oblíbený. Dali jsme půl flašky a táhli jsme chrápat, protože jsme byli hotový jak faktury. Čuměli jsme na nějakej pořad s absurdníma závislostma, kde jedna ženská žrala čistící prášek a druhá byla závislá na opalování - opalovala se 3x denně po 20ti minutách. Demence. Dvacetiletá holka vypadal na 35. Samozřejmě jsme se mastili - videa můžete vidět do dnešní půlnoci na Snapchatu. Přikládám opět selfie.


A ještě teda jednu z rána. Muhehe


Dneska jsem jel za Eliškomášem do novýho bytu, páč se stěhovali, pak na jídlo a pak za naší Juanitou. Dnešek neplánuju nějak hrotit, jelikož jdu zejtra zas dřít jak krysa. Stahuju všechny díly Rychle a zběsile - takže have fun y'all! V pátek chci jet s madre a jejim boyfriendem do ZOO do Dvora, konkrétně na safari, jak tam jedeš autem.


Sledujte mě na Instagramu: davidzlobicky, nebo na Snapchatu. dave_zlobicky. Pokud se ti článek líbil, přepošli mě dál.

21/6/2015

21. června 2015 v 20:33 | Los Davidos |  My Articles
Dneska jsem v naprostý euforii! Za poslední tejden, aspoň od čtvrtka skóre depresí: 274. Ve středu večer měla jedna z mých nejoblíbenějších lidí - Juanita - těžkou nehodu na čtyřkolce. Ošklivej úraz s hlavou. Nechci přesně vypisovat, co přesně se jí děje, protože je to věc pouze jejích nejbližších. Byli jsme z toho všichni naprosto hotový. Celý čtvrtkový odpoledne jsem prořval, protože toho fakt bylo moc. Člověk, pro kterýho bych dejchal, leží na JIP, nehejbe se, připojenej na přístroje, který za něj musej dejchat. Naprosto neskutečnej pohled. Hned první den nás za ní pustili - sice po jednom, ale pustili. Vidět jí, jak leží a nic? Hrůza. Nikomu bych takovej pohled nepřál.

Druhej den nás za ní pustili už po víc lidech. Přijela i Jáni mamka z Německa, jelikož se tam přestěhovala za lepší ekonomikou. Pouštěli jsme jí její oblíbený písničky, drželi jsme jí za ruce, povídali si s ní. Pozdějc sebou začala šít, tak jí zase museli utlumit nějakou chemií. Na ten den jsem spal u Eliškomáše, jelikož bych to nedal sám doma a tímto jim děkuju za jejich podporu. Přeci jen to ustáli líp než já. Šli jsme s Eliškou na mimořádnej oběd a pořádně se konečně najedli. Před tim chuť nebyla absolutně žádná. Šli jsme do restaurace called Il Toro v Hradci. Dali jsme si Business Menu, což znamená polívka, hlavní chod a desert za nějakých 119,- Kč. Juanita by si to dala 2x sedět tam s náma, poněvadž jí je jídelní lístek malej. Dal jsem si polívku, telecí hambáč a jako desert jsme si s Elizabetitou dali Tiramisu. ZNA-ME-NI-TOST!


Dneska, když jsme za naši kočičkou jeli, jsme měli jakousi divnou náladu. Předtim jsem se pohádal doma s mamky přítelem, protože mi pindá do řízení, což absolutně nesnášim. Pokud někoho z Vás, mejch čtenářů, nějakou náhodou někam povezu, kecy si nechte, až vystoupíte. V mym autě je absolutní embargo ohledně keců na mojí jízdu - neblikám, jezdim rychlejc. A? Ať si každej řídí jak chce, když neohrožuje ani neomezuje lidi kolem. Jel jsem teda do nemocnice v naprostym záchvatu psotníku za Juanitou, aby mě tam třeba na 5 minut pustili. Sestřička je trochu striktní a řekla, že ve 14:00 na 5 minut, protože je to riskantní, aby k ní chodilo tolik lidí. Když mě za ní konečně pustili, viděl jsem, jak sama dejchá, kouká na nás a reaguje, opadl ze mě veškerej ten zasranej stres. Mamka jí řekla "Podivej Jani, David s Eliškou přišli!". Juanita se na nás podívala, chytli jsme jí za ruce a ona nás stiskla, jak byla ráda, že tam jsme, že na ní nekašleme! Už jen tím nám děkovala, že tam pro ní jsme. Je to prostě naše radost. Vždyť my bychom si tam lehli místo ní, pokud by to šlo. Měli jsme nehoráznou radost, že se nám naše holčička lepší!


Včera jsme měli domácí párty. Vůbec jsem na nic, kvůli současný situaci, neměl náladu. Padlo ale pár dobrejch hlášek a na chvíli jsem se cejtil trochu good. Hráli jsme hru, kde se ukázalo, že jsem já a moje ségra z rodiny asi nejbystřejší, co se týče historie a geografie. Celkem ironie, protože mě tenhle shit nikdy nic neříkal. Ani mě nenapadá, co dál psát, protože svoje dnešní pocity a svojí ohromnou radost nemůžu ani vyjádřit!

Všichni, co si tohle přečtete, držte prosím palce naší ségře Juanitě, ať se z toho dostane jak nejdříve to bude možný!



INSTAGRAM: davidzlobicky
SNAPCHAT: dave_zlobicky

14/6/2015

14. června 2015 v 19:43 | Los Davidos |  My Articles
Já jsem se v životě necejtil víc, jako nula. Depresí za vejkend teda 0, protože jsem si ho fuckt užil, ale k tomu se dostanu dál až. Nejdříve to míň záživný - popis tejdne. Začnu třeba tim, že přijímačky byly naprosto na hovno, jak lze spatřit níže v mojí selfie. Prostě otázka, co se stalo roku 1066, nebo 42 p.n.l. je docela masakr. Historie mě nikdy nebavila, nezajímala, nikdy jsem se jí neučil a jenom kvůli tomu, že by mi změnila život díky přijímačkám se jí rozhodně učit nebudu. Vim, kdy přišel Cyril a Metoděj na Moravu a zdár. Čtení prostě o světový platební morálce? Vyloženě jsem se smál. Poslech ouroveň tak Z 102 taky podle mýho nedopad úplně nejlíp. Napsali mi, že 56 bodů mi teda nestačí a že mě nepřijímaj ale včera mi nějaká vačice ze sekretariátu napsala, že jsem mezi přijatejma na 39-46. místě, což není zas tak hrozný z těch 350, co se letos hlásilo. Jestli mě vezmou, tak prostě párty.


Po přijímačkách, který byly - podle fotky - evidentně na hovno, přijela Juanita s Elzou za mnou a šli jsme na káfos. Z káfos byl samozřejmě oběd, protože s Juanitou nejde jít někam, aniž by se nejedlo. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí, jako vždycky, jelikož naše témata jsou vždycky sofistikovanější, než tvoje máma. Jeli jsme domů pro věci, protože vim, že vypadám, že to nepotřebuju, ALE! Dohodli jsme se, že potáhnem do fitka. Tam jsem dřel jak krysa neuvěřitelný dvě hodiny a ty dvě vačice šly ještě do solárka. No nic. Samozřejmě přikládám zdokumentování.


Další atrakcí mýho tejdne byl los, kterej jsme s mámou koupili na půl a celej večer před tim, než jsem to jel koupit jsme tady vrkali o tom, co bychom s tim udělali. Kámo.. Kdybych prostě vyhrál 1.7 miliardy, ani se neobtěžuju dejchat, protože bych si zaplatil lidi, co by to dělali za mě. Svůj iPhone 5 bych vyměnil za 6 Plus, svojí (i když novou) Fabii bych vyměnil za mrtě jinejch aut. Seznam všech těch aut jsem někde ztratil. Ségře bych zaplatil hypotéku, Eliškomášoj něco do kapsy, Lucinátoroj bych splatil auto a Juanitě její vysněnou Srí Lanku. Byl jsem fakt natěšenej na svůj brand new life. Vyhrál jsem 110,- Kč. Na netu ty židi psali, že jsem vyhrál 615,- Kč a jelikož jsem neměl žádnej benzín v autě, okamžitě jsem chtěl táhnout na nejbližší benzínku. Bylo to 2 dny do vejplaty a já v peněžence 110,- Kč - díky sportce. Tankoval jsem teda za 100,- jak kripl a koupil si žvejkačky za těch 10,- Kč. Život na hovno.


Po denní depresi, že teda nejsem miliardář jsem se domluvil s Eliškomášem, že potáhnu na chatu do Old Paky. Absolutně nechápu, že do mě prostě jakoby Kocanda nalila v 7 ráno 3 panáky rumu. V místnosti, kde jsem spal byly pavučiny - skoro jsem se modlil pro Biolit. Na půdě, což byla místnost vedle, prostě lítal netopýr. Byl jsem tam od pátka do neděle. V pátek párty nic moc, protože jsme byli nějaký unavený. Ale sobota?! Lepší párty jsem dlouho nezažil, deprese level : - 6. Kolem poledne jsme šli někam na hřiště na hasičský závody, kde jsme teda fandili Tomášoj. Byli poslední. Na cestě zpátky začalo pršet. Šli jsme do hospody Na Lajně, kde jsme smýšleli dát si jedno pivo. Z jednoho piva jich bylo 5418 na člověka. Zpívali jsme karaoke, třeba taková Dancing Queen od Abby v mym podání vůbec není špatná. Dlouho jsem se tak nebavil. Potom Tomáš strčil Elišku ze skály, protože ho něčim asi urazila. Ráno jsme se tomu smáli. Smáli jsme se i mně, protože můj hlad jsem absolutně odmítal pochopit. Hlad byl až urážející. Přikládám z toho neskutečnýho vejkendu v přírodě (kde nemaj wifi), pár fotek a nakonec můj vymodlenej smažák. Lepší jsem nejed nikde jinde. Mamce samozřejmě řikám něco jinýho, protože bych byl o chlebu s máslem.



Pokud se ti můj blog líbí, určitě mě doporuč dál. Jakoby.

Instagram: davidzlobicky
Snapchat: dave_zlobicky

Kam dál